Home / Domů
  Home / Domů
Genealogie
  Genealogie
Family Tree
  Family Tree
Family Tree
  Fotogalerie
Fotogalerie
  Rajče.net
Rajče.net
  I Like Bike
I Like Bike
  Poezie
Poezie
  Kontakt
phrnecek@centrum.cz






 

Rodokmen Rodu Hrnečků
od roku 1569 až po současnost

       Více než 400 let spojovali členové rodu Hrnečků své životy a každodenní práci s vlkonickou obcí. Ves Vlkonice přináležela po celou dobu historické existence rodu Hrnečků k panství Strakonice, které patřilo nejprve Bavorům ze Strakonic a od 14. století pak řádu Johanitů. V tomto směru byly Vlkonice výjimkou, jelikož všechny okolní vesnice spadaly buď k Dobrši, Vimperku a nebo Volyni. Nejbližší vsí patřící též k strakonickému panství byly pak Sousedovice nedaleko Strakonic.

       Historicky první zmínkou o rodu Hrnečků je zápis v urbáři strakonického panství z roku 1569. Vedle dalších vlkonických hospodářů (mj. Jana Macháčka a Štěpána Rychtáře) je zde zmiňován i Martin Hrníček, který "z Panský platí o sv. Jiří 18 grošů a o sv. Havlu také 18 gr.". Stejný zápis pak pochází i ze strakonického urbáře vyhotoveného roku 1583.

       Pravděpodobně nejvýznamnějším činitelem rodu byl hned další Hrneček, totiž Ondřej, který je poprvé zmiňován k roku 1636. Podle historických okolností lze soudit, že šlo nejspíše o syna nebo vnuka Martina Hrníčka.

       Ondřej je uváděn poprvé v gruntovní knize vsi Vlkonic z let 1640-1704. Roku 1636 totiž koupil za sumu úctyhodných 700 kop grošů míšeňských Macháčkovský grunt ve Vlkonicích. Blíže o tom zápis :

" GRUNT MACHÁČKOVSKÝ "
26 Nowembris 1640 vynaleznuto z knih purgrechtních při saudu žie držitel gruntie tohoto Ondřej Hrneček má jej šacowanej v lethu 1636 w summie za 700 kop míš. Závdavku složil 100 kop z kterýhož Alžbietie Jana Bašty za sprawedlnost její wydáno 50 kop a druhých 50 kop od Jmti Pana hrabiete Wratislawa, wzaw jest po lydech z toho grunthu zbiehlých, na JM Pána připadlých, k kostelu sw. Wáclawa blíž miesta Strakonic deputýrowáno a odewzdáno jest.Ostatek náležeti bude: wejrunky které při posudku klásti zacčíti miel po 10 kopách míš. každo ročnie až do wyplniení summy 600 kop míš. totiž JM pánu do důchodů " 300 kop a na podíl manželky swé poráží " 300 kop"


grunt Macháčkovský 2002

       O tom, kde vzal Ondřej Hrneček takovou sumu peněz (když ceny ostatních gruntů se zpravidla pohybovaly kolem 100 kop míš., které prakticky nikdo neměl pohromadě), se můžeme jenom dohadovat. Moje naprosto nepodložená a čistě deduktivní verze souvisí s historickými okolnostmi. Jednalo se totiž o období třicetileté války, kdy bylo možné ve vojenských službách snadno zemřít, ale mnohdy také rychle zbohatnout. Vzhledem k tomu, že se Ondřej musel narodit někdy kolem roku 1610 (jelikož zemřel kolem roku 1683), zdá se být možné, že část mládí, zhruba v letech 1630-35, prožil i ve službách císařské armády. Nicméně jde jen o nepodloženou spekulaci, Ondřej mohl zrovna tak peníze zdědit nebo vyženit. Musím však znovu podotknout, že se jednalo o částku v této oblasti naprosto bezkonkurenční, která mnohonásobně převyšovala možnosti ročních zisků i těch nejbohatších sedláků v Pošumaví (druhý nejdražší statek se nacházel v Jaroškově v rukou Pavla Potužníka a měl hodnotu 550 kop, majitel však byl osvobozen od robot a spravoval panská polesí). Že oněch 700 kop pocházelo z nějaké mimořádně nahromaděné sumy peněz svědčí i následující finanční aktivity Ondřeje Hrnečka, když roku 1644 (24.9.) zakoupil pro jednoho ze svých synů za hotových 42 kop grošů míšeňských chalupu od Pavla Šindeláře (nadále zvaná Hrnečkovská). Z aktivit jeho synů už je patrno, že nedisponovali takovým finančním kapitálem, i když stále patřili k nejbohatším činitelům vesnice a okolí. Jejich financím určitě neprospěl ani požár Macháčkovského gruntu, který vyhořel spolu s ostatními vlkonickými usedlostmi roku 1697.

       O vysokém společenském postavení Ondřeje Hrnečka vypovídá i to, že byl nejen častým kmotrem dětí okolních sedláků z vacovské farnosti (kupř. 20.1.1671 ve Vrbici), ale kmotrem jeho dětí býval často vysoký příslušník správního aparátu některého z okolních velkostatků, nejčastěji Přečína (tak kmotrem dcery Rozíny byl 16. června 1670 pan Jan Mejšnar Rakovnický, správce panství Přečín).

       Z osobních Ondřejových dat známe jen to, co nám prozradily gruntovní knihy a částečně i matriky. Narodil se někdy kolem roku 1610 +5 let, asi ve Vlkonicích. Pravděpodobně pocházel z živnosti Martina Hrníčka. Jeho první manželkou se někdy kolem roku 1630 stala Eva, rodové jméno však neznáme. Zemřela před rokem 1655. Měl s ní určitě 6 dětí (Jiřího, Jakuba, Jana, Dorotu, Annu a Anešku). Záhy se oženil podruhé a to za jistou Kateřinu, rovněž neznámého rodu. S ní měl nejméně 9 dětí (Dorotu *16.6.1670, Jana II. *1666, Kateřinu, Pavla II. *8.1.1655, Annu, Rozínu, Tomáše Dražného, Evu a Marianu). Přesné datum smrti Ondřeje Hrnečka neznáme, ale podle zápisů z pozemkových knih víme, že roku 1683 byl již mrtev, ale roku 1681 je ještě uváděn jako živý.
       Díky nesrovnalostem v matrikách a nedostatečně podrobným zápisům v gruntovních knihách lze osudy a vzájemné příbuzenské poměry Ondřejova potomstva rekonstruovat místy značně diskutabilně.

       Z dalších pramenů však víme, že Ondřejův syn Jakub, zvaný též "Starší" se narodil kolem roku 1637 a zemřel 21. dubna 1707. 11. listopadu 1675 si vzal za manželku Alžbětu Baštovou z Branišova (+18.2.1738). Manželství se značně mladší ženou však asi nebylo nejšťastnější o čemž svědčí jednak absence potomstva, jednak zápis z vlkonické gruntovní knihy:

"7. Januarii 1718 Sejdouce Jakub, starej nápadník častou smrtí a zanechaje sice ženu po sobie, která jemu ale nic dobrého neučinila pročež jeho zde mající pozůstalost, totiž 32 kop 30 grošů míšeňských swému strejci [zde ve smyslu synovci, pozn. aut.] Jakubowi Hrnečkowi, kterej ho smrti dochowal a na pohřeb nakládal dobrowolnie odkázal, kteréž se jemu Jakubowi Hrnečkowi tuto připisují, totiž 32 kop 30 gr. míš."

       Samostatnou rodovou linii (" starší Strakonickou") založil až další z bratrů, Jan. Nevíme, kdy se narodil, ale asi rovněž v třicátých letech 17. století. Zemřel před rokem 1708. Jeho manželkou se 5. února 1679 stala Eva Lorencová ze Stach. Jan se roku 1681 stal majitelem Strakonické chalupy ve vsi Čábuzích (poddané Strakonicím), když ji odkoupil od sirotků po Václavu Hrnečkovi (příbuzenský poměr k Ondřejovi se mi nepodařilo zjistit) Tomáše a Jana za 14 kop míš. grošů. Janovi se poté začalo přezdívat Jan Strakonický. Pokračovateli "Starší strakonické linie" se po smrti otce Jana roku 1708 stali bratři Jan III. (někdy též "Dobeva) a Jakub II. Strakonický. Druhý z nich také zdědil Strakonickou chalupu, kterou však již roku 1717 po jeho smrti prodala vdova Marie (téhož roku provdaná za Bartoloměje Uhlíře ze Stachů) Janu Mlynářovi. Sourozencem obou bratrů byla ještě sestra Kateřina.

       Jan III. se narodil roku 1683 a zemřel 4. dubna roku 1743. Jeho první manželkou byla jistá Mariana (Magdaléna). Zemřela však někdy před rokem 1728, kdy si vdovec Jan vzal (9. května) za manželku Marianu Vomáčkovou. Celkem jsem zjistil 6 Janových dětí ( Matěj *10.2.1735, Marie *1.2.1729, Anna * 1730 +26.8.1742, Kateřina *1721 +24.6.1747, Martin *1.11.1725 a Dorota - 31.1.1746 se vdala za Jakuba Mrázka). Někdy kolem roku 1729 vystavěl Jan, zvaný též často Dobeva, ve Vlkonicích "Hrnečkovskou" chalupu (asi čp. 10) v hodnotě 28 kop grošů míšeňských. Po jeho smrti ji měl zdědit jediný syn Martin, který se však dobrovolně dal na vojnu. Dědictví tak zbylé dcery (v zápise z roku 1750 v gruntovní knize uvedeny Dorota, Anna a Mařena, což ale ne zcela přesně koresponduje s údaji v matrikách) prodaly Jiřímu Kukačkovi. Další zprávy o případných potomcích Jana Dobevy bohužel zatím nemáme, ale je pravděpodobné, že Martinem (Matěj pravděpodobně zemřel v dětském věku, neboť v dědických seznamech nefiguruje a odbyt vzhledem ke svému věku velice pravděpodobně nebyl) vymřela po meči, respektive, že se s jeho odchodem ztrácí její další osudy v propadlišti dějin.

       O Jakubovi II. Strakonickém víme, že zemřel velmi mladý (nejvýše 37 let), kolem roku 1717, neboť toho roku (11. července) se vdova po něm podruhé vdávala (za Bartoloměje Uhlíře). Zděděnou Strakonickou chalupu (Čábuze č.p. 6) si však dlouho neužil, protože ji buď ještě on sám či vdova Marie postoupili roku 1717 Janovi Mlynářovi - možná výměnou za mlýn pod Rohanovem. Jakub II. po sobě zanechal nejspíše pouze tři děti (zmiňované v soupisu nápadníků po Janovi I. z roku 1724) - Annu, Marii a Josefa. O dcerách další informace nemáme a o Josefovi víme, že se narodil roku 1708 (podle věku při úmrtí) a 2. října 1729 se oženil s Annou Marií Koppovou. V matrikách je uváděn jako mlynář pod Rohanovem (asi dnešní "Peckův" mlýn). Zemřel však značně mlád již 16. ledna roku 1734 a zanechal po sobě pouze vdovu a nejspíše dvě děti (jiné matrika neuvádí) - Hynka (*20.8.1730) a pohrobka Magdalénu (*5.9.1734). O jejich dalších osudech však nejsou zatím dostupné informace. Pokud se však Hynek dožil dospělosti, jeho osudy, jakož i osudy jeho případných potomků již pravděpodobně nebyly spjaty s Vacovskem a okolím.

       Pokračovatelem hlavní rodové linie, zvané po gruntu "Macháčkovská linie", se stal Ondřejův pravděpodobně nejstarší syn Jiřík. Narodil se kolem roku 1633 a za manželku si kolem roku 1660 vzal jistou Kateřinu, jejíž rodový původ neznáme. Roku 1663 pak od otce přejal rodovou živnost, Macháčkovský grunt, o čemž svědčí zápis vlkonické gruntovní knihy:

"Téhož Letha [1681] dne 15. Decembr: z jistým wiedomím a powolením urozeného pána Zigkmunta Leopolda Zieberta z Lilienštejna niekdy purgkrabího panstwí Strakonického a Warwažowského, prošacowán jest grunt tento Macháčkowský wewsi Wlkonicých od rychtáře Bartolomieje Hawlowic zewsi Smiradic, Jiříka Dlauhoše staršího zewsi Slaníků, a wšech Sousedůw celé obce Wlkonický zasummu hlawní " 400 kop míš. gr. kterýžto šacuňk grunthu tohoto, w lethu 1663 dne 14 February od nadepsaných osob byljest prošacowaný anžej teprwa leta 1681 do knih tiechto u přítomnosti JM Pana Inspeotora /:tytul:/ pro pořádnost nápadníkůw jest wepsaný apoložený, ujímá takowý grunty Jiřík Hrneček, od Ondřeje Hrnečka, jakožto otce swého, stau awšelyjakau případností, jak předešlí hospodářowé wdržení a užíwání byly, wté nahoře položené summie, jemuž on Ondřej Hrneček otec, ktémuž gruntu žitta 30 mand. wíceji nežly polowicý pomrzlého, aowsa od powietří potlučeného 10 mand. zanecháwá, jinčích dokonale žiádných se přiniem nenachází kromie takto:
       Polý wšech natři wobory pod 24.str, laučného pod 12 wozů, robot 3 K. I poniewadž pak týž grunt Macháčkowský o 300 kop gr. míš. lacinieji jest šacowaný, tak jak předešlý zápis w léthu 1640 dne 26. Nowembri učiniený sebau přinašlý, a toho wyswietluje, žie dražší byl musejí tehdá nápadnícy podle welykosti a malosti znápadu swého zlewowati a upauštieti. Wejrunky každoročnie on Jiřík Hrneček ujímač gruntu, při držení saudůw bylo wyplacený wejš psaný summy po 5 kopách gr. míš. skládati powinen bude ato nápadníkům tiemto:........"

       Následoval soupis Jiříkových sourozenců z Ondřejova prvního manželství s Evou. Sestry Anna a Anežka jsou zmiňovány jako již otcem vybyté. O Ondřejovi se v této souvislosti následně mluví jako o majiteli třech gruntů. Jiřík mu musel nadosmrti dát do užívání ještě "louku u mlejna" a vyplatit mu 105 kop grošů závdavku, což také učinil. Následně hospodařil na svém statku až do roku 1708, kdy jej předal jednomu ze svých synů. Zemřel 28. ledna roku 1713 v údajném věku osmdesáti let.

       Z manželství s Kateřinou se Jiříkovi narodilo celkem 6 dětí (Jiřík II., Jakub II., Pavel II., Martin, Anna a Marie). Dcera Anna (+před 1719) se vdala na Dobrš, Marie si vzala Vavřince Lopatku a zemřela před rokem 1708 a nejstarší syn Martin buď oslepl nebo byl slepý od narození. V každém případě se roku 1708 pro tuto vadu nemohl stát hospodářem, ale ten ho naopak byl povinen živit a šatit. Martin se narodil roku 1661 a zemřel 18. prosince roku 1721, dožil se tedy údajně šedesáti let.

       Zakladatelem "Pavlovské linie" se stal Pavel II. Narodil se v únoru roku 1665 a zemřel 1. dubna roku 1735. Roku 1702 je zmiňován jako kupec Mlynářovské chalupy, kterou získal od Jiříka Mlynáře za 31 rýnských zlatých. Jakým způsobem se následně chalupa dostala do rukou jeho bratra Jakuba II. Mladšího nevíme. Příslušníci "Pavlovské linie" jsou však později uváděni jako držitelé "Staré Hrnečkovské" chalupy (Vlkonice č.18), kterou již roku 1644 zakoupil Ondřej Hrneček za hotových 42 kop grošů míšeňských od Pavla Šindeláře. Je proto pravděpodobné, že došlo k výměně uvedených nemovitostí mezi sourozenci Jakubem a Pavlem.

       Za manželku měl Pavel II. jistou Kateřinu, s níž zplodil nejméně 8 dětí ( Matouše *28.7.1707, dvojčata Pavla III. a Marianu *3.1.1705, Jiříka III. +29.5.1705, Jakuba III. *27.7.1695, Václava *7.1.1711 +1711, Matěje *30.1.1702, Josefa *3.3.1699 +29.4.1771).

       O Matoušovi víme pouze to, že se roku 1735 oženil s Alžbětou Vlčkovou z Pohorska. Zatím se však nepodařilo vypátrat, kde se poté usadil.

       Jeho starší bratr Matěj si téhož roku vzal za manželku Dorotu Kučerovou. Zatím jsou však známí pouze potomci, které zplodil až s nejspíše druhou manželkou, Magdalénou, když žil v "Nové Hrnečkovské" chalupě (Vlkonice čp. 26) u svého bratrance Matouše. Těmito potomky byli Anna (*25.4.1769 +4.2.1772), Jan (*29.9.1766 +2.8.1771) a Martin (*29.9.1766 +8.9.1769).

       Jakub III. se 5. září 1728 oženil s Kateřinou Kortůsovou ze Stachů. Rovněž o jeho potomcích i dalších osudech zatím není nic známo.

       Majitelem "Staré Hrnečkovské" chalupy (Vlkonice č.18) se stal Josef. Ten se oženil 2. listopadu roku 1732 s Marií Lopatkovou. Zatím se nám podařilo objevit pouze dva jeho potomky, Pavla IV. (*16.5.1739) a Jana II. O Pavlovi více zpráv nemáme a o Janovi víme, že se podle věku při úmrtí měl narodit roku 1735. Zemřel 13. února léta 1809 neobvyklou smrtí. Byl totiž nalezen umrznutý. Povoláním byl vacovský hrobník a zároveň po otci zdědil chalupu čp. 18. Oženil se 12. října 1755 s Kateřinou Kovářovou, se kterou měl nejméně 6 dětí - Jana III. (*5.4.1760 +11.2.1762), Annu (*1776 +27.2.1793, může však jít i o manželku Jakuba IV.) , Matěje II. (*10.1.1757), Dorotu (*1775 +4.10.1805), Jakuba IV. (*30.4.1769) a Kateřinu (*16.11.1767).

       O dalších osudech Matěje II. nemáme zatím zpráv.
       Jakub IV. měl za manželku Annu Kukačkovou a víme o jednom dítěti, které spolu zplodili, totiž o Kateřině (*13.2.1793 +12.1.1794). Je možné, že Anna z předchozího odstavce byla manželkou Jakuba IV. a zemřela na následky porodu v mladém věku. To by rovněž vysvětlovalo absenci dalších potomků Jakuba IV.

       Jím se také osudy "Pavlovské linie" ve Vlkonicích uzavírají. Je však možné, že se někteří výše uvedení mužští potomci Pavla II. usadili v okolních farnostech a linie zde pokračovala. Další pátrání si však vyžádá mnoho práce a času.

       Dalším z Jiříkových synů byl Jakub II. Mladší zakladatel "Jakubovské linie" rodu. Narodil se 27. července roku 1670 a za manželku si později vzal jistou Markétu. Díky tomu, že po svém strýci Jakubovi I., o kterého se v jeho stáří staral, zdědil podíl 32 kop a 30 grošů míšeňských na dědictví po Ondřejovi Hrnečkovi, se mohl samostatně ekonomicky uplatnit. Roku 1719 mu bratr Jiřík II., pravděpodobně jako náhradu peněžitého plnění za vejrunky, postoupil pole v Lučních a tou dobou již také hospodařil na Mlynářovské chalupě (viz stať o "Pavlovské linii"). Když kolem roku 1726 umíral, zanechal své vdově Markétě a dětem Pavlovi III., Markétě, Matoušovi, Vojtěchovi, Jiříkovi III., Jakubovi III., Marianě, Alžbětě, Anně, Martinovi II. a Tomášovi II. Poctovi Strakonickému "Mlynářovskou" chalupu v hodnotě 20 kop míšeňských a dále každému 2 kopy 30 grošů míšeňských a 2 denáry z podílu na dědictví po strýci Jakubovi Starším, které byl povinen vyplatit majitel "Macháčkovského" gruntu.

       O dětech Jakuba II. víme, že Markéta se narodila 6. června 1714 a roku 1743 se vdala za Bartoloměje Kaskouna. Alžběta přišla na svět 24. února 1704 a Anna 25. července 1706. Matouš se narodil 12. září 1716. O Jiříkovi III. nemáme žádné spolehlivé údaje krom toho, že se roku 1719 oženil s Kateřinou Němcovou z Mladíkova. Další osudy "Jakubovské linie" proto spojujeme s Jakubem III., Martinem a Tomášem II. Díky nim se "Jakubovská linie" rozvětvila na starší a mladší větev.

       Nejmladší ze synů, Jakub III. se narodil 25. července 1719 a zemřel 10. prosince 1780. Oženil se 26. října 1743 s Markétou Lopatkovou. Mlynářovskou chalupu (Vlkonice č.25) ujal až roku 1749, poté co dosáhl plnoletosti. Předtím ji spravoval Vít Zuna, druhý manžel jeho matky Markéty. Jakub III. však neměl mužských potomků a tak "Mlynářovskou" chalupu dostal roku 1771 manžel jeho dcery Jan Chum.

       Nejstarší Martin II., od kterého pochází starší větev, se dle úmrtního listu narodil roku 1694. Pravděpodobně z peněz, které obdržel za dědictví po otci, si postavil kolem roku 1732 (ze kdy pochází zápis v gruntovní knize) chalupu "u lesa" - pravděpodobně v dnešním Milíkově - zvanou "Druhá Hrnečkovská" (dle čísel Vlkonice č.22). Jeho manželkou se stala neznámo kdy jistá Ludmila (*1699 - +9.7.1771). Spolu zplodili nejméně 11 dětí - Víta (*19.5.1730), Annu (*19.6.1728), Evu (*30.11.1723), Marianu (*18.3.1716), Dorotu (*14.4.1722), Šimona (*21.10.1726), Kateřinu (*10.3.1718), Jana II. (*5.10.1720), Rozínu (*19.10.1734), Alžbětu starší (*10.1.1733, která zemřela v dětství) a Alžbětu mladší (*9.2.1737). O osudech dětí svědčí některé matriční zápisy a jeden gruntovní. Eva se 14. července roku 1754 vdala za Martina Rychtáře z Rohanova a Rozína 4. listopadu roku 1753 za Jakuba Šoula. Kolem roku 1761 Martin převedl chalupu na syna Víta, který se 19. října roku 1755 oženil s Alžbětou Vaculovou. Roku 1761 byl však Vít dán od vrchnosti na vojnu a tudíž připadla chalupa na zbylé Martinovy potomky. Ti se dohodli, že ji dostane Alžběta mladší, která se 7. února vdala za Vojtěcha Jelínka, jehož potomci se pak stali držiteli této nemovitosti. Z Vítových potomků známe pouze dvě dcery, Annu starší (*1754 +11.9.1756) a Annu mladší (*25.8.1757). Martin zemřel 27. března roku 1769. O osudech jeho zbylých potomků nám není nic známo.

       Dalším pokračovatelem "Jakubovské linie" byl Tomáš II. Pocta Strakonický, zakladatel mladší větve . Narodil se 2. prosince 1708 a zemřel 20. června 1773. Kolem roku 1733 si vzal za manželku Markétu, dceru Jana Mlynáře Strakonického, majitele Strakonické chalupy v Čábuzích č.6 (ten ji získal od Jakuba II. ze "Starší strakonické linie"). Tuto chalupu také roku 1733 od Kateřiny, vdovy po Janovi, koupil za 30 kop míšeňských grošů. Z manželství s Markétou vzešlo nejméně 8 dětí - Jakub IV. (*2.7.1734), Matěj (*2.2.1736), Josef (*13.3.1739), Jiřík IV., František (1745 +8.5.1755), Václav (1742 +1.7.1747), Anna a Marie (*1750 +8.12.1771).

       Víme, že Matěj se přiženil do Sousedovic a o osudech Jiříka IV. nemáme zpráv.
       Josef se stal dědicem otcova majetku, který mu byl zapsán do pozemkových knih roku 1774, a rovněž asi jediným pokračovatelem mladší větve "Jakubovské linie". Již předtím, než se uvázal na gruntu, se oženil s Dorotou Lopatkovou. Stalo se tak 26. listopadu roku 1765. S Dorotou měli nejméně 6 dětí - Jana II. Strakonického (*25.12.1766), Martina III. (*3.10.1773), Kateřinu (*10.9.1782), Vojtěcha II. (*14.10.1785 +22.10.1785) a Františka II. (*15.1.1778).

       O osudech Martina II. nic nevíme a o Františkovi II. jsem vypátral pouze to, že se 24. listopadu roku 1807 oženil s Kateřinou Volfovou.
       Pokračovatelem rodu se stal Jan II. Strakonický, který rovněž zdědil otcovský grunt. 31. srpna roku 1788 si vzal za manželku Annu Kunšovou z Čábuz. Zplodili nejméně 8 dětí - Magdalénu (*17.7.1789), Annu (*20.1.1792), Vojtěcha III. (*18.9.1794), Terezii (*23.12.1796) Marianu (*19.4.1799), Jana III. Strakonického (*20.6.1801), Vojtěcha IV. (*23.3.1804) a Kateřinu (*2.10.1805).
   Nyní se ovšem vraťme k hlavní, "Macháčkovské" linii rodu.

       Nejmladším ze synů Jiříka Hrnečka byl Jiřík II., pokračovatel hlavní rodové linie, totiž držitelů Macháčkovského gruntu. Narodil se 16. října 1674. 24. ledna 1706 si vzal za manželku Dorotu z "Mlynářovské linie" nespických Kordíků, dceru Jana I. Hlavní rodový majetek ujal od svého otce roku 1708. Svědčí o tom zápis ve vlkonické gruntovní knize :

       "Letha pánie 1708 dne 13. febr: Jiřík Hrneček, poznamenaje sešlost věku svého, s dobrým rozmyslem a vůlí vlastní jest pořádnost za živobytí svého mezi dítkami svými, u přítomnosti Jakuba Dobše, rychtáře rychty sousedovské, ....., učinil a to takové, aby syn jeho nejmladší, Jiřík Hrneček, na gruntu tomto Macháčkovským hospodářem přivšem tom co se vněm vynachází a k němu od starodávna přináleží, pozůstal a otci svému jednu krávu až do smrti jeho vychovávati přeci povinen byl, též jemu všeliká synovská ušetření a čest prokazoval. Týž pak grunt jemu dle starého šacuňku ve 400 kopách gr. míšeňských zanechává a tak držitel téhož bude povinen zněho ročně po vejruncích po 3 kopách nápadníky níže doložené spláceti jakž následuje
Do důchodu vrchnosti " 36 kop
+ Jakubovi starému nápadníku " 32 kop 30 gr.
+Janovi item " 32 kop 30 gr.
+Ondřejovi Hrnečkovi, otci jejich 36 kop Novým nápadníkům
Martinovi, synu slepýmu, který při živnosti
zůstávati má " 20 kop
Pavlovi, synu " 22 kop
Jakubovi, též synu " 24 kop
Wawřincovi Lopatkovi " 8 kop
Anně, dceři na Dobrš " 10 kop
Jiříkovi, držiteli gruntu " 14 kop"

       Roku 1719 si Jiřík odepsal díl sestry Anny a slíbil platit mše za její spásu. Téhož roku také postoupil bratru Jakubovi II. Mladšímu pole "v Lučních". Roku 1722 si odepsal díl bratra Martina, který zdědil. Z roku 1741 pak pochází zápis, podle kterého se tou dobou nemohly konat soudy z důvodu okupace francouzsko-bavorskými vojsky. Na svěřeném majetku Jiřík II. hospodařil až do roku 1743, kdy jej předal jednomu ze synů, Matějovi.

       Se svou manželkou měl Jiřík II. celkem nejméně 11 dětí, 7 dcer - Ludmilu (*19.12.1706), Annu starší (7.7.1708), Annu mladší (*15.4.1714 +16.9.1736), Mariannu (*6.3.1712), Dorotu (*20.1.1716), Evu (*24.12.1727) a Kateřinu (*24.7.1723 +5.11.1728) a 4 syny Jakuba III. (*16.7.1710 +?20.9.1735), Jiřík III. (*22.4.1717), Matěj (viz dále) a Matouš (viz dále). Až do roku 1743 se mu podařilo finančně zabezpečit (a tudíž vybýt z dědických nároků) téměř všechny děti až na dcery Evu a Dorotu, které se ještě nevdaly, a syna Matouše, jenž je při předávání gruntu Matějovi Hrnečkovi roku 1743 zmiňován ještě jako "nedostatečný", tj. ještě nezletilý, a dále Jiříka III..

       Poté, co zanechal hospodářství synovi Matějovi, dožil Jiřík II. na výměnku spolu se svou ženou Dorotou a zemřel 29. prosince roku 1756 ve velmi požehnaném věku.

       O Jiříkových dětech víme, že Jiřík III. se dal na vojnu, Ludmila se 14.11.1734 vdala za Jana Zuchu z Nespic, Eva 21.2.1751 za Jiříka Kováře a Mariana 4.11.1736 za Jakuba Němce.

       Synové Matěj a Matouš se stali zakladateli mladší a starší větve "Macháčkovské linie" rodu.

        Matouš (*21.9.1725 +18.4.1772), zakladatel mladší větve, následně zůstal na Macháčkovském gruntu u bratra Matěje až do roku 1755, kdy mu byla vystrojena svatba (20.7.1755) a vyplaceno 10 kop míš. grošů z otcovského podílu (v gruntovních zápisech se výplata objevila až roku 1766, takže k ní došlo někdy mezi svatbou a tímto datem). Za manželku si vzal Dorotu Tomanovou. Někdy kolem roku 1760 si pak za obdržený dědický podíl vystavěl ve Vlkonicích "Novou Hrnečkovskou" chalupu (Vlkonice č.26), kde až do své předčasné smrti hospodařil. Víme pouze o čtyřech jeho dětech - Ludmile (*16.9.1756 +26.4.1758), Anně (*7.1.1759), Marianně (známá pouze z gruntovních zápisů) a konečně Matějovi II. (data známa rovněž pouze z gruntovních zápisů).

       Po předčasné Matoušově smrti hospodařila na chalupě až do roku 1786 jeho žena Dorota, která toho léta nechala majetek zapsat svému synu Matějovi II., který od té doby ve Vlkonicích č.26 žil. Spolu s ním byly ještě zmiňovány jeho sestry Anna a Marianna.

       Matěj II. si vzal kolem roku 1790 za ženu Annu Kantorovou a měli spolu nejméně 8 dětí - Matěje III. (*23.2.1792), Magdalénu (*22.7.1794 +19.10.1798), Kateřinu starší (*20.2.1797), Kateřinu mladší (*14.1.1802), Josefa (*22.2.1807 +30.12.1818), Terezii (*1.10.1804), Václava (*28.8.1809 +1.3.1810), Annu (*17.7.1811 +6.3.1814) a Jana II. (*4.6.1799 +6.12.1834). Z Matějových vnoučat známe jen potomky Jana II. s jeho manželkou Annou Šoulovou - Annu (*19.4.1834), Josefa II. (*15.9.1828), Marii (*12.11.1829) a Rozínu (*13.12.1831). Jedno nelegitimní dítě měla rovněž Matějova dcera Terezie a to dceru Marii (*15.8.1826). Jelikož o potomcích a osudech Matěje III., jakož i Josefa II. nám není nic známo, zdá se, že v potomcích Jana II. vymřela mladší "Macháčkovská linie" Hrnečků po meči.

        Matěj, praotec starší větve, se narodil 30. ledna roku 1721 a vyrůstal na otcovském gruntu, kde se také učil sedlačit. Svatba s Dorotou Vlčkovou z Hory Benešovy asi nebyla od otce příliš podporovaná, jelikož oba snoubenci na obřad čekali až do té doby, než se Matěj stal majitelem otcovského gruntu (26.10.1743). Nedlouho poté, 10. listopadu 1743, se vzali ve Vacovském kostele.

       Při přejímání majetku se zavázal vypravit svým neprovdaným sestrám Dorotě a Evě případnou svatbu a nevdaly-li by se, starat se o ně bytem a stravou. Dále jim byl povinen vyplatit po 10 kopách míšeňských grošů a po 1 krávě. Stejným způsobem se měl postarat i o svého nezletilého bratra Matouše. Bratrovi Jiříkovi III., kterého vrchnost povolala na vojnu, byl povinen vyplatit 30 kop grošů míš. z otcova dědictví.

       Se svou ženou Dorotou měl Matěj celkem 12 dětí, z toho 4 dcery (Marie, Anna, Kateřina a Mariana) a 8 synů (Jana III., Jana Nepomuka, Václava, Tomáše II., Matěje II., Filipa Jakuba, Matouše II. a Martina II.).

       Dcera Marie (*20.2.1745) se 26. června 1774 vdala do Přečína za Vojtěcha Smíška, a syn Matěj II. (*21.2.1761) se oženil s Magdalénou Velíškovou. Matouš II., Martin II., Anna, Tomáš II., Kateřina a Jan Nepomuk zemřeli v dětském věku. Syn Václav se pak stal otcovým dědicem.

       Matěj hospodařil na statku č.p. 19, které mu bylo roku 1771 přiděleno, až do roku 1782, kdy jej předal synu Václavovi. Žil pak s manželkou na výměnku ještě 16 let, až do své smrti 12. srpna roku 1798, když Dorotu přežil o necelý rok.

        Václav se narodil 22. srpna roku 1749 jako třetí dítě svých rodičů. 26. června 1774 se oženil se svou švagrovou (která se jí však stala právě toho dne, protože Václavova sestra Marie si zároveň vzala Kateřinina bratra Vojtěcha Smíška) Kateřinou Smíškovou z Přečína. Otcovský statek přejal od otce 8 let poté, v únoru roku 1782. Jeho cena byla v té době odhadována na 351 kop míšeňských grošů (vlivem odprodeje některých částí pozemkového majetku v předchozích generacích).

       Se svou manželkou měli celkem 11 dětí, z toho 7 dcer (Rozína, Magdaléna, Magdaléna II., Marie Anna, Kateřina, Terezie, Františka) a 4 syny (Hynka I., Jana IV., Václava II. a Františka). Dcera Magdaléna (II.), nar. 8.ledna 1780, se vdala za Matěje Koubu. Syn Hynek (*10.8.1784) se stal dalším majitelem usedlosti, bude o něm pojednáno dále.

        Terezie se narodila 5. listopadu 1795. 16. listopadu roku 1819, si vzala za manžela Václava, syna Matěje Kordíka z Vlkonic, skrze jejichž potomky se rod Kordíků dostal až do Rohanova a Peckova. Život prožila spolu se svým manželem ve Vlkonicích čp. 50, kde i 2. září 1862 zemřela.

       Když Václav Hrneček 27. června 1832 na svém statku ve Vlkonicích čp. 19 zemřel, stal se jeho dědicem prvorozený syn Hynek. Narodil se 10. srpna roku 1784 a za manželku si vzal Magdalénu Chumovou. S ní měl celkem 8 dětí (Jan V., Mariana, Terezie, Hynek II., Jakub IV., Josef , Magdaléna a Václav III.). Své dědictví po otci však nepodržel dlouho, jelikož již 15. června 1833 předčasně zemřel.

       Pokračovatelem rodu a zároveň držitelem stavení čp. 19 ve Vlkonicích spolu s přilehlým majetkem se poté stal nejstarší Hynkův syn, Hynek II. Narodil se 20. března roku 1814 a oženil se s Rozálií Chumovou. Skrze jeho potomky ( Hynek III.*21.3.1837, Marie *22.3.1840, Václav st. *22.9.1834 +24.10.1852, Václav ml. *29.7.1856, Josef , Rozálie *6.3.1851) pak hlavní linie rodu pokračovala dále. Hynek II. zemřel na svém statku 10. srpna roku 1871.

       Pro nás důležitým synem Hynka II. byl Václav IV. (*29.7.1856 +1933) ve Vlkonicích č.p. 51.




Václav Hrneček *1856

       Jeho 1. manželkou se stala Marie Chumová (*ve Vlkonicích č.p. 25). Jejich manželství bylo bezdětné.

       Po její smrti se 6.10.1919 Václav IV. oženil po druhé, a to s Růženou Maškovou (*12.6.1896 +3.8.1975). Tento sňatek byl čistě materiální, neboť byl domluven Václavem IV. a otcem Marie, Josefem Maškem. Z jejich manželství vzešly tři potomci (Václav V. *1922, Jaromír *27.10. 1924 +5.9.1995 a Jiřina *19.2.1933). Krátce po narození dcery r. 1933 Václav IV. ve věku 62 let zemřel.

        Václav IV. byl majitelem hospody a koloniálu ve Vlkonicích č.p. 51 (dnešní Penzion Vacov). Po jeho smrti byla hospoda díky zadluženosti dána do dražby. Příčinou dluhů byla půjčka Růženy svému bratrovi. 170 tisíc korun mu propůjčila na vybudování spřádárny příze, která bohužel zkrachovala. V r.1934 byla hospoda odkoupena panem Josefem Chumem. Růžena zde však zůstala s dětmi žít v deputátním bytě.


hospoda u Hrnečků 1932


Václav Hrneček *1922

       Prvorozeným synem Václava IV. byl Václav V. (*1922 ve Vlkonicích č.p. 51).

       Informací o jeho životě není mnoho, neboť po válce získal angažmá u cirkusu se kterým cestoval po celé Evropě. V zahraničí se také oženil a zmínky o něm jsou jen sporé. Víme jen, že se mu narodili dva synové, Klaus a Hanno.

       Nejmladším potomkem byla dcera Jiřina (*19.2.1933 ve Vlkonicích č.p.51), která se provdala za Zdeňka Staňka a spolu se přestěhovali do Třeboně. Z jejich manželství vzešla dcera Jitka a syn Zdeněk.


Jaromír Hrneček *1924

       Pokračovatelem naší rodové linie je však prostřední syn Václava IV. a Růženy Maškové, Jaromír (*27.10.1924 ve Vlkonicích č.p. 51, +5.9.1995 v Hajnici). 1.9. 1943 se Jaromír v Libici nad Cidlinou oženil s Miloslavou Šafaříkovou (*1.12.1922 ze Starého Kolína). Narodilo se jim osm dětí a z toho sedm synů ( Jaromír *29.9.1943, Miloslava *5.9.1945 +5.4.1946, Jiří *8.7.1947, dvojčata Petr a Pavel 8.7.1948, Ladislav *9.5.1950, Zdeněk 7.12.1953, Milan *28.10.1957).

       Tímto rodokmen nekončí, ale začíná současnost a tak nechám doplnění na každém z pokračovatelů.


z leva: Ladislav, Zdeněk, Jaromír ml., Jiří, Jaromír st., Milan, Petr, Pavel,Miloslava

Tímto rodokmen nekončí, ale začíná současnost a tak nechám doplnění na každém z pokračovatelů.



Copyright (c) Pavel Hrneček